Co se stane s vaším tělem, když budete den v týdnu bez jídla? Výsedek překvapil i vědce
Zdroj obrázku: Pixabay
Přerušovaný půst získává na popularitě, ale co přesně se odehrává v našem organismu, když na celý den odložíme příbor? Podívejme se na metabolické změny, které 24 hodin bez jídla spouští.
O přerušovaném půstu se mluví jako o jednom z nejdiskutovanějších zdravotních trendů posledních let. Zatímco někteří ho považují za zázračný nástroj pro hubnutí a dlouhověkost, jiní zůstávají skeptičtí. Pravda, jako obvykle, leží někde uprostřed – a právě proto stojí za to podívat se na to, co věda skutečně ví o tom, jak naše tělo reaguje na 24 hodin bez příjmu potravy.
Metabolické přepnutí: Z cukru na tuky
Když přestaneme jíst, tělo nezačne okamžitě panikařit. Prvních několik hodin vesele čerpá z glykogenových zásob v játrech a svalech. Zásadní změna nastává někdy mezi 8. a 12. hodinou půstu, kdy hladiny glukózy v krvi klesají a s nimi i inzulin – podle dostupných dat může jít o pokles až o 50 procent oproti běžnému stavu.
Někdy mezi 18. a 24. hodinou se většina lidí dostává do stavu označovaného jako ketóza. Tělo začíná ve větší míře produkovat ketolátky, především beta-hydroxybutyrát, které slouží jako alternativní palivo pro mozek i svaly. Koncentrace ketonů se typicky pohybuje mezi 0,5 až 3,0 mmol/l. Současně výrazně stoupají hladiny volných mastných kyselin – některé studie uvádějí až trojnásobný nárůst – což signalizuje, že organismus aktivně čerpá energii z tukových zásob.
Autofagie: Buněčný úklid v plném proudu
Jedním z nejčastěji zmiňovaných benefitů půstu je aktivace autofagie – procesu, při kterém buňky odstraňují poškozené proteiny a nefunkční organely. Jde vlastně o jakýsi vnitřní recyklační program, který pomáhá udržovat buňky v kondici. Výzkumy sledující biomarkery jako poměr LC3-II:LC3-I nebo degradaci proteinu p62 naznačují, že autofagické procesy se během prodlouženého půstu skutečně zintenzivňují, a to zejména v nervových buňkách, jaterních buňkách a svalové tkáni.
Hormonální orchestr
Během 24hodinového půstu se odehrává zajímavá hormonální choreografie. Ghrelin, takzvaný hormon hladu, zpočátku stoupá – což vysvětluje, proč se kolem obvyklých časů jídla cítíme hladoví. Zajímavé ale je, že po 24 hodinách se jeho hladiny často vracejí k výchozím hodnotám, jak se tělo adaptuje.
Růstový hormon může během půstu vzrůst až pětinásobně, což je z evolučního hlediska logické – pomáhá chránit svalovou hmotu v době nedostatku potravy a podporuje využívání tukových zásob. Kortizol, stresový hormon, sice může v prvních hodinách mírně stoupnout, ale u většiny lidí se postupně stabilizuje.
„První dva půsty byly náročné, hlavně psychicky. Ale po měsíci pravidelného týdenního půstu jsem si všimla, že hlad přichází ve vlnách a pak zase odezní. Tělo se prostě přizpůsobí.
