Co udělá s vaším tělem, když den v týdnu nebudete jíst, jen pít čistou vodu?

Když jsem před dvěma lety poprvé narazila na koncept týdenního jednodenního půstu, přiznám se, že jsem byla skeptická. Dalších dvacet čtyři hodin bez jídla? To znělo spíš jako recept na migrény a špatnou náladu než jako cesta ke zdraví. Jenže čím víc jsem se nořila do výzkumů publikovaných v časopisech jako Cell Metabolism nebo JAMA Internal Medicine, tím víc mě překvapovalo, jak komplexní – a často překvapivě pozitivní – reakce tělo na takovou krátkou pauzu od jídla má.

Co se děje s inzulínem a krevním cukrem

Pro lidi s počínající inzulinovou rezistencí – a těch je v populaci víc, než by se mohlo zdát – může být pravidelné čtyřiadvacetihodinové hladovění zajímavým nástrojem. Studie opakovaně ukazují, že tento typ přerušovaného hladovění zlepšuje citlivost buněk na inzulín, snižuje hladinu glukózy nalačno i po jídle a celkově stabilizuje glykemické profily. Tělo se zkrátka učí efektivněji pracovat s energií, což snižuje zátěž na slinivku břišní.

„Po třech měsících týdenního půstu mi lékař řekl, že moje hodnoty glykovaného hemoglobinu se poprvé za roky posunuly správným směrem,

popisuje svou zkušenost padesátiletá Marie z Brna, která s půstem začala po doporučení nutriční terapeutky.

Autofagie – buněčný úklid, který potřebuje čas

Hodně se mluví o autofagii, procesu, při kterém buňky odstraňují své poškozené komponenty a recyklují je. Je to mechanismus spojovaný s dlouhověkostí a prevencí řady onemocnění. Otázka ale zní: stačí jeden den bez kalorií k tomu, aby se tento proces skutečně rozběhl?

Podle recenzí publikovaných v Nature Reviews Molecular Cell Biology se autofagické procesy začínají aktivovat už během 12 až 24 hodin hladovění. Nejde o okamžitý zázrak, ale o postupný proces, který při pravidelném opakování může mít kumulativní účinky na zdraví buněk v játrech, mozku i svalech. Představte si to jako pravidelný úklid bytu – jeden den vám zázračně čistý domov nedá, ale týden co týden se rozdíl projeví.

Mýtus o zpomaleném metabolismu

Jedna z nejčastějších obav zní: nezpomalí mi půst metabolismus? Nepřepne se tělo do režimu hladovění? Dlouhodobé studie publikované například v The American Journal of Clinical Nutrition ukazují, že krátkodobé přerušované hladovění – na rozdíl od chronického každodenního omezování kalorií – nemá negativní dopad na klidový metabolický obrat. Tělo zkrátka interpretuje krátkou pauzu jinak než dlouhodobé strádání.

A co svaly?

Ztráta svalové hmoty je další častou obavou. Během hladovění tělo skutečně potřebuje glukózu a může si ji vyrábět z proteinů. Jenže lidský organismus má elegantní obranný mechanismus – během půstu se výrazně zvyšuje sekrece růstového hormonu, jak dokumentují studie v Journal of Clinical Investigation. Tento hormon chrání svalovou hmotu a směruje tělo k přednostnímu spalování tuků. Pro zdravého člověka, který je fyzicky aktivní a ve dnech mimo půst jí dostatečně, je riziko významné ztráty svalů minimální.

Střeva a jejich bakteriální obyvatelé

Zajímavé věci se dějí i ve střevech. Výzkumy publikované v Cell Host & Microbe naznačují, že pravidelný půst může pozitivně ovlivnit složení střevního mikrobiomu. Některé studie zaznamenaly nárůst bakterií jako Akkermansia muciniphila, která je spojována s lepší integritou střevní bariéry. Méně propustná střevní stěna znamená méně zánětlivých reakcí – a chronický zánět je přitom spojen s celou řadou civilizačních chorob.

Praktická stránka: sůl jako spojenec

Jeden praktický detail, který se často opomíjí: při pití čisté vody po dobu 24 hodin může tělo ztrácet elektrolyty. Výsledkem bývá únava, bolesti hlavy nebo svalové křeče. Řešení je přitom jednoduché – špetka kvalitní soli rozpuštěná v pitné vodě pomůže udržet elektrolytovou rovnováhu, aniž by narušila půst. Čtvrt až půl čajové lžičky himalájské nebo mořské soli na litr vody většině lidí stačí.

Mozek na půstu

Možná nejpřekvapivější jsou účinky na mozek. Půst stimuluje produkci neurotrofického faktoru BDNF – látky, která podporuje růst nových mozkových buněk a posiluje synaptická spojení. Studie v Nature Neuroscience ukazují, že zvýšená hladina BDNF souvisí s lepší pamětí, koncentrací a celkovou neuroplasticitou. Není to magie, je to fyziologie – mozek v režimu mírného stresu aktivuje ochranné a regenerační mechanismy.

Rozdíl mezi sportovcem a sedavým člověkem

Jak rychle se tělo přepne na spalování tuků, závisí hodně na výchozí kondici. Trénovaní sportovci mají vyšší metabolickou flexibilitu a do ketózy – stavu, kdy tělo primárně spaluje tuky – se dostanou už za 12 až 16 hodin. Lidé se sedavým způsobem života na to potřebují déle, někdy celých 24 hodin i více. Dobrá zpráva je, že pravidelné půsty tuto metabolickou flexibilitu postupně trénují i u těch, kteří začínají z nuly.

Pro koho půst není

Tady je potřeba být naprosto jasný: jednodenní půst není pro každého. Absolutně nevhodný je pro lidi s diabetem 1. typu, kde hrozí život ohrožující ketoacidóza. Stejně tak by se mu měly vyhnout těhotné a kojící ženy, lidé s poruchami příjmu potravy nebo jejich historií, pacienti s vážnými chorobami jater či ledvin, lidé s podváhou a děti či dospívající.

Zvláštní pozornost vyžadují diabetici 2. typu a lidé užívající léky na vysoký krevní tlak – půst může výrazně ovlivnit účinnost léků a vyžaduje přísný lékařský dohled.

Před zahájením jakéhokoli postního režimu je rozhovor s lékařem nutností, ne volitelným doplňkem.

Na závěr

Jednodenní týdenní půst není zázračný lék ani módní výstřelek k rychlému zahození. Je to nástroj – a jako každý nástroj může být užitečný nebo škodlivý podle toho, kdo a jak ho používá. Věda ukazuje, že pro zdravé jedince může přinést řadu benefitů, od lepší citlivosti na inzulín přes podporu buněčné regenerace až po ostřejší mysl. Ale také ukazuje, že existují lidé, pro které je riskantní. Znát obojí je základ informovaného rozhodnutí.